Geomříže 

Geosyntetika-Geomříže.jpg

Geomříž je dle normy EN ISO 10318 definována jako plošná polymerní konstrukce sestávající z pravidelné otevřené síťoviny z pevně spojených tahových prvků, které je možné spojovat vytlačováním, pojením nebo splétáním a jejíž otvory jsou větší než její součásti.

Existuje mnoho druhu geomříží v závislosti na použitém polymeru pro výrobu (popřípadě jeho kombinací) a způsobu výroby.

Dle způsobu výroby dělíme geomříže na tkané, pletené, extrudované a monolitické. Geomříže mohou být vyrobeny z polymerních vláken z polypropylenu (PP) a polyesteru (PES) nebo ze skelných vláken. Geomříže jsou často součástí geokompozitu, kdy jsou doplněny nejčastěji netkanou geotextilie.


Skelné  geomříže jsou vyrobeny pletením ze skelných vláken, což zajišťuje vysokou tuhost a pevnost v tahu. Instalací pod asfaltový povrch dochází k zlepšení mechanických vlastností asfaltových hmot a omezení vzniku trhlin, neboť geomříž absorbuje napětí a horizontálně jej rozptyluje. Díky tomu jsou snižovány náklady na údržbu a prodloužená životnost asfaltových povrchů.
Geomříž je potažena bitumenovým povlakem s ochrannou funkcí proti poškození skelných vláken po instalaci a pojíždění mechanizace po geomříži. Vyráběná je ve verzích pevností od 50kN/m až do 200kN/m.


Plastové geomříže jsou používané pro svou schopnost zachytit a přenášet vzniklé tahové síly v zemině. Dvouosé extrudované geomříže nacházejí uplatnění především u konstrukcí ze zrnitých a nesourodých materiálů na štěrkové bázi, kdy dochází k zaklínění zrn do konstrukce geomříže. Tyto mříže se vyznačují vysokou tuhostí, stálostí a pevností spoje, vhodné jsou pro použití v konstrukčních vrstvách komunikací.
Jednoosé extrudované geomříže se používají v konstrukcích opěrných zdí, strmých svahů, sanace sesuvů nebo při vyztužení pod násypy.